Švýcarsko
Již od roku 1992 udržuje naše škola partnerské vztahy se školou z Trubschachenu, Švýcarsko.(www.trubschachen.ch)
Pravidelně probíhá korespondence i výměnné pobyty. V tomto školním roce jsme v říjnu vycestovali za našimi kamarády a v dubnu očekáváme jejich návštěvu u nás.
Dne 16. 10. 2010 v 18:25 hodin jsme se sešli na vlakovém nádraží v Jindřichově Hradci, aby začal náš dlouhý výlet do Švýcarska za našimi novými kamarády.
Cesta byla nekonečně dlouhá, ale za to, co nás čekalo, to stálo.
O půlnoci jsme přijeli do Prahy a po půlnoci jsme vyrazili autobusem Student Agency do Zürichu, tam jsme si prohlédli ZOO, kde se mi nejvíce líbilo, jak se opice praly mezi sebou. Odpoledne jsme přijeli do Trubschachenu, tam na nás již čekali naši kamarádi a kamarádky, u rodin jsme se vybalili a přespali.
Druhý den jsme ráno šli do školy a navzájem jsme se všichni seznámili a poté jsme šli pěšky do Langnau, kde jsme se vykoupali v bazénu. Když jsme se dostatečně utřeli po řádění v bazénu, šli jsme zimou venku do haly, kde hraje hokej Tigers Langnau a viděli jsme trénink hokejistů v Langnau, momentálně jsou 6. v tabulce Extraligy. Krátce po obědě jsme šli na statek v Trubschachenu sbírat jablka a také se podívat, co se na statku dělá. Dojili jsme krávu jak ručně, tak strojní technikou.
Třetí den jsme zase šli do zimní haly v Langnau, tentokrát jsme se nedívali na trénink, ale sami jsme bruslili. Mně to osobně moc nešlo, ale později jsem se rozbruslil tak, že jsem neuměl zabrzdit, a proto jsem spadnul na zadek. Naobědvali jsme se ve škole a vyrazili do haly nedaleko školy, kde jsme si zahráli švýcarský národní sport Schwingen. V tomto sportu si musíte obléknout speciální šortky, chytit za ně soupeře a vaším úkolem je soupeře shodit na zem, tak aby se dotknul lopatkami země. Nejlepší hráči ze Strmilova byli: Markéta Vobrová a Vladimír Pacal, který přepral i staršího Štěpána Prokeše!
Další den jsme se ráno probudili a věděli jsme, že budeme mít náročný program, protože jsme měli v plánu výlet do obce Trub k farmářovi, kde jsme vodili lamy. Také jsme si zajezdili na koni. A odpoledne bylo pečení ve firmě Kambly. Každý si upekl svůj vlastní muffin, na který si dal různé cukrovinky a perník, výrobek jsme si potom mohli sníst. Po návštěvě ve firmě Kambly si mě rodina vyzvedla a jeli jsme kolem Trubschachenu, kde jsem fotil přírodu o sto šest.
Poslední den v Trubschachenu jsme měli v programu napsáno, že pojedeme lanovkou na horu Marbachegg, ale protože se špatné počasí stále nelepšilo, šli jsme hrát minigolf. A místo plánovaného pěšího výletu jsme jeli autobusem. V minigolfu vyhrál Štěpán Prokeš se stejným počtem bodů jako Markéta Vobrová. Po minigolfu jsme jeli do sýrárny, kde jsme zhlédli výrobu sýra jak ručně, tak i strojově. Poté jsme si mohli vyrobit svůj vlastní sýr, který nám Švýcaři přivezou (pouze půlku), až k nám přijedou. V sýrárně jsme si také mohli koupit sýr.
Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v Zürichu, prohlédli jsme si letiště, na kterém přilétala a přistávala letadla z různých koutů světa. V Luzernu jsme navštívili dopravní muzeum. V muzeu jsme viděli např: starodávný vlak, který jezdil po zubačce na horu Pilatus u Luzernu.
Pobyt ve Švýcarsku se mi moc líbil, i přestože nám počasí moc nepřálo. Poznal jsem novou zemi a nové kamarády.
Filip Bláha
Fotogalerie zde.
Rakousko
S dětmi z obce Heidenreichstein se známe již delší dobu díky různým společným aktivitám:
- sportovní utkání ve Strmilově ve florbalu
- společná výuka angličtiny
- divadelní představení v němčině
- lesní hry mládeže
- a další …
V tomto školním roce probíhá korespondence mezi žáky 5. a 6. tříd a na červen připravujeme společné setkání a vzájemnou výuku společenských her.
Velká Británie
Na podzim 2006 vyrazila skupina 14 žáků a 2 učitelek s agenturou Student Agency přes slavný kanál La Manche. Strávili jsme 6 dnů plných zážitků: od cesty trajektem, přes návštěvu Londýna, Oxfordu (kde jsme bydleli v rodinách), Stratfordu, Windsdoru a až po nezapomenutelný Legoland. Můžeme jen doporučit!
Itálie
V červnu 2007 jsme podnikli pětidenní cestu do Itálie. Největším překvapením byl asi autobus se sedačkami, které řidiči na noc rozložili a my jsme mohli spát s nataženýma nohama. Do Říma jsme dorazili vyspaní do růžova, připravení na památkový maratón: Vatikán, Forum Romanum, Koloseum, Fontána di Trevi, Pantheon a další. Kromě Říma jsme si také prohlédli Florencii a Benátky. Večerní plavba po Canal Grande byla nádherným zakončením naší cesty.
Salzburg
Dne 8. května 2009 ve 3:30 jsme měli sraz ve Strmilově na náměstí. Sice bylo obtížné vstávat tak brzo, ale kdo chtěl navštívit krásný středoevropský stát, který se pyšní bohatou historií a řadou kulturních tradic, ten to musel překonat.
Když jsme pobrali i ty, kteří nastupovali v Jindřichově Hradci, tak jsme se spočítali a vyrazili do světa...
Občas jsme měli i ty přestávky, kvůli nutným potřebám.
Ihned po příjezdu do Rakouska byla naše první prohlídka v největší ledové jeskyni na světě - Eisriesenwelt , která se nachází v pohoří Tennengebirge v Rakousku nad městečkem Werfen . Jeskyně leží v nadmořské výšce 1400 až 2000 metrů, teplota je tu celoročně kolem 0 stupňů Celsia. Byla zde vybudovaná visutá lanovka, která zkrátila čas výstupu k jeskyním z jednoho a půl hodiny na několik minut.
Další návštěva nás čekala u městečka Sankt Johann in Pongau, kde je soutěska Liechtensteinklamm, nejen jedna z nejkrásnějších, ale také jedna z nejhlubších roklí s divokou vodou v celých Alpách. Když slyšíte burácet vodopády s hrozivě se valícími masívy vody, tak se bojíte jak čert kříže.
Navečer jsme se konečně dostavili do hotelu Altepost – Bischofshofen. Jelikož všichni byli utahaní, možná víc jak děti, nahrnuli se do svých pokojů a začali si vybalovat. Někteří vlezli rovnou do sprch, protože těch schodů, které jsme vyšlapali za den, bylo pro normálního člověka až kam, a tak byli zpocení až za ušima.
V 19:00 jsme se všichni sešli na večeři, ale to jsme ještě nevěděli, jak velká večeře nás čeká. Když jsme se usadili a začali nám nosit na stůl, tak jsme žasli a neměli ani slov. První, to byla polévka sice v malém podání, ale byla. Jelikož jsme ji všichni snědli, tak nám přinesli další chod, a to dva řízky s hranolkami a kečupem. Myslím, že až na výjimky to snědl každý, hlavně ten, kdo měl hlad jako vlk. A to poslední mohli ti, kteří rádi mlsají. No hádejte, co to bylo? Přece zmrzlina, tu by si nenechal ujít nikdo.
Po večeři šli někteří rovnou do hajan. No a ten zbytek se někde coural.
Ráno v 7:00 byla snídaně formou bufetu, takže každý si nabral, co unesl a šel si to sníst. Co nesnědli, tak si vzali s sebou do autobusu. A vyjeli jsme za dalším dobrodružstvím.
Šachty a chodby solného dolu v Bad Dürrenbergu, kde těžba soli definitivně skončila roku 1989, slouží dnes jako turistická atrakce. Povinně se museli všichni sklouznout po skluzavce a největší radost z toho měli starší lidé. Na chvíli jsme cestou po chodbách zabrouzdali i do Německa. A naposledy jsme se svezli loďkou, což bylo velmi krásné.
Potom jsme opustili hlavní zdroj salzburgského bohatství Bad Dürrnberg a vyrazili do Salzburgu, kde žil nejznámější zdejší rodák Mozart.
V Salzburgu jsme si prohlédli různé památky, a jelikož jsme pak měli rozchod, tak se někteří posadili v zahradě Mirabellgarten a kochali se nádherou, a nebo si celý Salzburg prošli znova.
Když se všichni unavení z horka, které tam bylo, sešli a nastoupili do autobusu, těžko se jim loučilo s takovou nádherou. Na zpáteční cestě do České republiky některé cestující zachvátil spánek, který byl opravdu potřeba.
Cesta dopadla dobře a už se zase těšíme na další společný zájezd.
Bylo to super!
Fotogalerie zde.
Londýn a okolí
1. den
Ve čtvrtek 27.5.2010 jsme se sešli v 10:30 před školou, naložili zavazadla do autobusu a odjeli pro další účastníky zájezdu do J.Hradce. A pak už jsme vyrazili do světa….. Projeli jsme Německem, Belgií, Francií. Vždy po několika hodinách jsme zastavili, abychom si mohli „odskočit“ a potom pokračovali v cestě dál.
2. den
Brzy ráno jsme konečně vlakem dorazili přes kanál La Manche do Anglie, která už nás netrpělivě očekávala. Následovala cesta do Londýna a pak už výlet do observatoře Greenwich, kde se nachází Nultý poledník, do Námořního muzea, kde jsme měli chvilku rozchod, návštěva pevnosti Tower of London, která v minulosti sloužila jako vězení a kde jsou dnes k vidění korunovační klenoty. A pak lodí po Temži, kde jsme pluli pod známým mostem Tower Bridge.
K večeru si nás vyzvedl autobus a jeli jsme se setkat s rodinami, které si nás potom odvezly k sobě domů, kde na nás už čekala večeře, sprcha a konečně pořádná postel. : )
3. den
Ráno nás rodiny přivezly v 8:00 na parkoviště a jeli jsme do Windsoru (největšího obývaného hradu na světě). Tam jsme viděli střídání stráží a mnoho dalšího..... Jeli jsme také do města Etonu, kde jsme viděli známou chlapeckou školu Eton College - tam také studovali princové
Harry a William.
Následovně jsme se přesunuli do Oxfordu, nejstaršího univerzitního města v Anglii, a viděli jsme krásnou Christ Church College a také jídelnu ve které se točil Harry Potter. Ve městě jsme měli rozchod.
Poté nás vyzvedl autobus a jeli jsme zpět do Londýna, kde už na nás čekaly rodiny.
4. den
Na osmou hodinu ráno nás rodiny dovezly na parkoviště a my se vydali na poslední Londýnský „maratón“.
Autobus nás dovezl do Hyde Parku, odkud jsme šli k Buckinghamskému paláci, kde jsme mohli shlédnout střídání stráží. Navštívili jsme také Science Museum a mnoho dalších památek. Prošli jsme se okolo Westminsterského paláce a Big Benu – jeho hodinové věže. Jeli jsme také v Londýnském oku – největším vyhlídkovém kole na světě, což byl můj největší londýnský zážitek.
Večer nás autobus vyzvedl a vydali jsme se na zpáteční cestu do ČR.
5. den
Skoro celý den jsme proseděli v autobuse, projeli jsme Francií, Belgií a Německem, okolo poledne už jsme konečně byli v České republice. „Áááááááááá jaká je to krása být po pěti dnech zase doma“ - říkala jsem si. Cestou jsme ještě vysadili v J. Hradci spoluúčastníky zájezdu.
Kolem čtvrté jsme přistáli před naší školou, kde už se k nám sbíhali ze všech stran rodiče, následovala poslední fotka a už se všichni klidili domů.
Byl to super výlet a jsem ráda, že jsem se ho zúčastnila!!!
Další foto ve fotogalerii.
Chorvatsko
S házenou se každý rok jezdí do Chorvatska. Tento rok jsem jela poprvé.
Ze Žirovnice jsme odjížděli 27. 8. večer. Cesta byla dlouhá a nepohodlná, ale za to, co nás čekalo další den, to stálo.
Když jsem se ráno probudila kolem sedmé hodiny, uviděla jsem MOŘE a na něm TRAJEKT, který na nás čekal. Dovezl nás na ostrov Rab a pokračovali jsme autobusem do kempu San Marino ve městě Lopar.
Bydleli jsme ve velkém stanu, kde byla malá kuchyňka a šest postelí. U kempu byla písečná pláž, ale když jsme popošli o kousek dál, narazili jsme na krásné útesy s kameny. Byla tam nádherně průzračná voda, tam jsme se potápěli a hledali mušle. V některých mušlích byli poustevníčci. Byla tam spousta ježků a jednoho jsme si dovezli domů.
V okolí kempu je mnoho atrakcí. Nejvíce se mi líbily trampolíny s konstrukcí, ke které nás přivázali gumovými lany. Velice rychle jsme se na nich naučili dělat salta ve vzduchu. Skvělý byl i dlouhý tobogán, vodní trampolíny a šlapadlo se skluzavkou, na kterém jsme byli u nedalekého ostrůvku, kde jsme se klouzali.
Bylo to nádherné a příští rok bych ráda jela znovu.
Vídeň
Ráno v 6.30 se odjíždělo ze Strmilova. Cesta trvala asi 2,5 hodiny.
Když jsem dojeli do Vídně, šli jsme na metro. Po cestě jsme potkali „pouliční posilovnu“. Bylo to dětské hřiště i s venkovním dřevěným rotopedem. Paní učitelka Tylková ho hned vyzkoušela.
Metrem jsme dojeli k zajímavému domu s názvem Hundertwasserhaus. Měl různé barvy, různě velká okna, zajímavé sloupy a všichni si ho fotili.
Potom jsme došli až do historického středu města. Nejdříve jsme se byli podívat v katedrále sv. Štěpána. Tam jsme vystoupali do nejvyšší věže a odtud jsme viděli celou Vídeň. Navštívili jsme hrad Hofburg, ve kterém chovají a předvádějí tancující koně lipicány. Zbytek dne jsme nakupovali.
Večer jsme zakončili adventními trhy před vídeňskou radnicí. Domů jsme odjížděli ve 20 hodin. Nohy nás bolí ještě teď, ale jinak to bylo dobré.
